Rytíř Ba, já ... ja

„Kéž by se toho dožila tvoje maminka,“ říkával jeho táta. To když tenhle syn květináře zdárně rostl a toužil po tom, stát se rytířem. Copak o to, sílu i mrštnost měl a když šlo o křivdu, svedl se brát za sebe, i za ostatní.

Ale zahradník? Po mamince si stýskal, ale aspoň měl věrného přítele. Bílou hřívu, tak mu říkal. Ten kůň jakoby si ho našel. A pak – promluvil. To když se tenhle neurozený kluk zapletl do sporu s mladým a dost nafoukaným princem.

Zdálo se, že je zle. Ale Bílá hříva chránil svého chlapce. Před vší zlou mocí, princem i drakem.

Loutková pohádka o Bajajovi, hraná s marionetami, akordeonem, písněmi, ba i s publikem.

Divadlo 100 opic