Historie vyšehradských parků

Podoba vyšehradských parků je dána především jeho vyvýšenou polohou na ostrohu Vyšehradské skály nad Vltavou a údolím Botiče. Ve stejné míře ji definuje sestava barokních opevnění, které dalo rámec vnitřnímu dynamickému reliéfu s rovnými přehlednými terény, dalekými výhledy na Pražskou kotlinu, i prudkými stržemi. Za svou historii zažily zemědělskou i zahradnickou produkci, přechodný chov dobytka, velký požár, staly se útočištěm sportovních klubů i soch, které ztratily domov. Viděly celou řadu nerealizovaných i uskutečněných návrhů, ještě delší řadu archeologických objevů a všechny vzestupy a pády 20. století.

Do současné podoby se parky Vyšehradu začaly přetvářet od 80. let 19. století, kdy klesal vojenský význam pevnosti, Vyšehradský hřbitov byl rozšířen a přebudován na národní pohřebiště, byly založeny první komponované parky a podél cest a hradebních valů byla vysazována stromořadí jírovců a trnovníků. Hradební svahy byly urovnány, osety trávou a osázeny keři. Na baštách vznikly cesty, zpřístupněné bašty umožnily daleké výhledy do krajiny a rozšířila se cestní síť. Vyšehradské stráně byly osázeny a upraveny mj. podle návrhu Františka Thomayera (dnešní Libušinka). Zásadní roli sehrály zejména osobnosti vyšehradské kapituly probošti Václav Štulc a Mikuláš Karlach, kteří se zasadili o výstavbu a všestranný rozvoj prostranství Vyšehradu. Dva z vyšehradských parků jsou pojmenovány na jejich počest. Počátkem 20. století odkoupilo město území Vyšehradu od vojenského eráru a proměnilo Vyšehrad v odpočinkové území. Roku 1962 byl Vyšehrad prohlášen národní kulturní památkou a od té doby je spravován a rozvíjen v souladu se zásadami památkové péče.

Vyšehradské parky jsou z velké části nekomponované. Definují je promenádní cesty s výhledy, historická stromořadí, široké travnaté plochy a skupiny kvetoucích keřů. Díky rozmanitému reliéfu vznikly jak celodenně osluněné velkorysé trávníky, přecházející k hradebnímu okruhu s výhledy do všech světových stran, tak stinná, vlahá a klidné zákoutí, lemovaná svahy téměř lesního charakteru.

Komponované parky jsou zejména Štulcovy sady, Karlachovy sady a Knížecí a královská akropole. Více o nich v sekci Budovy a místa.