Barokní pevnost (1650 — 1866)

Výstavba vyšehradské pevnosti probíhala od roku 1653 podle projektu generála Innocenza Contiho a Josefa Priamiho. Již předtím byla kolem roku 1639 dokončena na pankrácké straně ranně barokní Táborská brána s přilehlou rohovou hradbou. Mohutné cihlové opevnění na půdorysu nepravidelného pětiúhelníka s pěticí bastionů, vybíhajících z jeho rohů, bylo dokončeno přibližně do roku 1727. Součástí nového opevnění se stala barokní Leopoldova brána (1669) a spletitý systém kasemat, podzemních chodeb pro rychlý přesun vojska a uskladnění materiálu. Většina starších objektů byla zbořena a na krátkých čas došlo také k vysídlení vyšehradské kapituly. V ploše bývalé královské akropole vznikla impozantní budova zbrojnice, která však v roce 1927 vyhořela a nebyla obnovena. Vyšehradská pevnost se při obléhání Prahy nikdy vojensky neuplatnila. Během válek o rakouské dědictví se naopak stala základnou pro vojska francouzská a posléze pruská. Poslední stavební úpravy pevnosti spadají do poloviny 19. století, kdy byla dokončena empírová Cihelná brána (1841) a dělostřelecký redan proti městu.

Toto historické období přibližuje prohlídkový okruh Tváře Vyšehradu - Barokní pevnost.