Národní symbol (od 1866)

V druhé polovině 19. století strategický vojenský význam Vyšehradu ustoupil do pozadí a vzrostl jeho význam vlastenecký. Zásluhu na tom měla především vyšehradská kapitula v čele s probošty Václavem Štulcem a Mikulášem Karlachem, kteří Vyšehrad proměnili v symbol nejstarších dějin českého národa. Dopomohly jim k tomu staré české pověsti situované na Vyšehrad o kněžně Libuši, udatném Bivojovi, bájném koni Šemíkovi nebo o dívčí válce, popisující mýtické počátky přemyslovského státu. Z jejich popudu byly na Vyšehradě vysázeny veřejné sady a v novogotickém stylu upravena řada budov v čele s bazilikou sv. Petra a Pavla, upravenou v letech 1885 až 1903 podle návrhu Josefa Mockera a Františka Mikše. Završením přeměny Vyšehradu se stalo založení národního pohřebiště v místě bývalého farního hřbitova, jehož dominanta, monumentální hrobka Slavín, byla dokončena v roce 1893. Místo svého posledního odpočinku zde od té doby našla řada nejvýznamnějších představitelů českého politického, kulturního a společenského života. Pevnostní funkce Vyšehradu definitivně skončila v roce 1911, kdy byl vojenskou správou předán městu Praze.

Dnes je Vyšehrad magickým a tajemným místem, kde se potkávají pověsti, skutečná, dosud ne zcela probádaná historie, a současnost. Místem, kde nalezneme stopy všech etap jeho dlouhé a poutavé minulosti. Místem, pevně ukotveným v dějinách Prahy i celého českého národa.

Toto historické období přibližuje prohlídkový okruh Tváře Vyšehradu - Národní symbol.